AWE je pocit hlubokého obdivu, ohromení a úžasu. Je to emoce, která vzniká ve chvíli, kdy se setkáme s něčím tak silným, krásným nebo neobvyklým, že to na okamžik přesáhne náš dosavadní způsob chápání světa.

Můžeme ji zažít při pohledu na oceán nebo noční oblohu, v horách, při poslechu hudby, v hlubokém setkání s druhým člověkem nebo zvířetem. Někdy stačí krátký okamžik, který nás zastaví a něčím hluboce zasáhne.

Když se na chvíli zastaví čas

Při prožitku úžasu se naše pozornost přesouvá od každodenních starostí více k přítomnému okamžiku. Neustálé přemýšlení, hodnocení a potřeba mít věci pod kontrolou mohou na chvíli ustoupit.

Můžeme cítit větší propojení se světem, přírodou i druhými lidmi. Někdy se mění také naše vnímání času – jako by se na chvíli zpomalil nebo úplně zastavil.

Úžas souvisí se zvědavostí, otevřeností, učením a kreativitou. Umožňuje nám vystoupit ze známého způsobu vnímání a připustit, že svět může být větší a bohatší, než jsme si dosud představovali.

Úžas, spojení a přesah

AWE samo o sobě není lidskou potřebou – je to emoce. Může se však objevovat ve chvílích, kdy dostáváme prostor naplňovat hlubší potřeby růstu, objevování, krásy, inspirace, spojení, smyslu a přesahu.

V pozdějším Maslowově pojetí můžeme tyto zkušenosti spojovat se sebetranscendencí – s okamžiky, kdy naše pozornost na chvíli překročí hranice běžného „já“ a my zakusíme, že jsme součástí něčeho většího.

Něco, co děti umějí přirozeně

Možná právě proto má úžas tak blízko k našemu vnitřnímu dítěti.

Dítě ještě nemusí všechno znát, vysvětlovat ani kontrolovat. Pozoruje. Objevuje. Zkoumá. Nechá se překvapit. Dokáže se zastavit nad něčím, co dospělý člověk už dávno považuje za samozřejmé.

AWE nám může tuto schopnost znovu připomenout.

Úžas není potřeba, ale emoce, která se může objevit, když máme prostor pro zvědavost, objevování, krásu, spojení a přesah. Připomíná nám naši přirozenou schopnost žasnout, objevovat a nechat se světem překvapit. ✨