Láska a nenávist, dvě polarity. Nenávist – coby pocit a energie – je nám jasná. Ale láska? Jakou energií je pro vás láska? Jak ji cítíte?
Pod tímto slovem si totiž každý z nás představí něco jiného. Samo o sobě skrývá tolik definic a pocitů, kolik je na světě lidí, a to vnáší do života vztahů první komplikace a nedorozumění. Láska je jako tajemná síla, někdy mimo naše chápání. Říká se: „Pro lásku, šel bych světa kraj,“ takovou má sílu.
Všimli jste si, jak se láska probouzí? Skrze druhé. Je tématem, kterým se propojujeme sami se sebou i s ostatními. Lásku k sobě si zrcadlíme v druhých lidech. Ukazuje nám, jak si sami sebe vážíme a jak se máme rádi.
Láska projevovaná z nepravého Já (z ega)
To je láska, kterou lpíme na druhých, ale i na věcech. Jsme závislí na tom, aby nám někdo říkal, jak nás miluje, vyžadujeme, aby nás druzí chválili. Potřebujeme, aby nám lásku dával někdo zvenčí.
Láska projevovaná z pravého Já (zralá láska)
Člověk není závislí na nikom a na ničem, má se rád takový jaký je, umí se sám ocenit, umí se zasmát sám sobě a nepotřebuje nikomu nic dokazovat. Lásku dává sám sobě, je láskou.
Jsme-li sami sebou, jsme v energii vděčnosti. Vděčnost nemá polarity. Dívejme se na vztah z vděčnosti. Vždy je za co být vděčný.
Jak moc vděční jste ve svém životě za svého partnera?