….. jdu z po-pohřební párty a říkám si, kolik vás je, Vy, kteří se doma schováváte v koutě a přemýšlíte, jak si to hodit?

Dříve, než se budete chtít zabít, zavolejte mi….“ Chad Varech (Krizová intervence)

Umění zvládat pohodu se učíme všude, ale zvládat krizi, se učíme kde?

O tom se už moc nemluví, čím větší krize, tím větší tabu.

Jsou věci, které jsme nikdy nikomu neřekli a nikdy je neřešili, protože se bojíme reakce, soudů a emocí druhých.

Co jste nemohli vyjádřit jako děti? Protože reakce rodičů vás ohrožovali?

Kbyby vám někdo řekl nebo zavolal, že se chce zabít, co by jste mu řekli? Jak by jste reagovali?

PS: právo na smrt nevymlouváme.

Možnosti jsou anonymně i zdarma:

Linka bezpečí

Linka důvěry

Sociální klinika

a další….